Začínal u smažení hranolků, dnes šéfuje provozovnám v půlce Evropy

Motivace pro studentskou brigádu jsou jasné, přivydělat si. Proč zrovna McDonald´s?
Přesně jak říkáte, motivací rozhodně bylo vydělat si, v mém případě na lepší počítač a na cestování s kamarády. V létě jsem občas pomáhal v kavárně u příbuzných, a když jsem si hledal první brigádu na prázdniny, rozhodl jsem se pro gastronomii. V McDonald´s tehdy nabírali už od 15 let, nekladli žádné pro uchazeče nesplnitelné podmínky, prostě byla to v tomto věku pro mě nejdostupnější brigáda.

Jak firma brigádníky platila? Jaké jste měli podmínky a benefity?
Dodnes si pamatuji svoji první mzdu – bylo to 50 Kč na hodinu, což dnes zní skoro úsměvně, ale tehdy se psal rok 2008. Jako brigádníkovi a studentovi mi to stačilo, navíc pak přicházely další benefity, za dobrou práci jsme dostávali lístky do kina nebo chodili na společné mimopracovní akce. Dodnes na to rád vzpomínám.

Z prázdninové brigády se nakonec stala dlouhodobá brigáda a pak i práce při škole. Co vám to dalo?
Pro mě to byla první pořádná práce, která mi dala hrozně moc nejen do další kariéry, ale také do života. Naučila mě pracovitosti, orientaci na zákazníka a výsledky i smyslu pro detail. Myslím, že taková zkušenost je skvělý odrazový můstek pro každého.

Poměrně brzy jste se vypracoval na manažera. Jak se vám to podařilo?
Už jako nováček jsem měl štěstí. Místo úklidu v kuchyni jsem rovnou mohl smažit hranolky a připravovat hamburgery. Postupně jsem se naučil vše, co bylo potřeba v kuchyni i na pokladně. A protože mě práce bavila a zajímal jsem se o vše, co se kolem mě děje, zhruba po půl roce už jsem zaučoval nové zaměstnance a za další půl rok se stal manažerem provozovny. A to byl jeden z hlavních důvodů, proč mě práce naplňovala. Bavilo mě postupovat po kariérním žebříčku a motivovalo mě to.

Začínal jste, jak se říká, od píky. Zažil jste někdy situaci, kdy jste si říkal, kdybych byl manažerem, toto bych určitě dělal jinak? A měl jste pak šanci to změnit?
Takových situaci bylo…(smích) Na druhé straně když jsem se pak manažerem stal, viděl jsem některé věci jinak, ze širší perspektivy. Ale právě díky zkušenosti z mládí jsem se snažil se zaměstnanci více komunikovat a věci jim vysvětlovat. A to mi zůstalo dodnes. Pořád cítím, že alfou a omegou toho být dobrým manažerem je komunikace. I dnes stavím spíše na dialogu a vysvětlování. Lidé pak lépe chápou, co a jak si představuji a proč dělám některé kroky tak, jak je dělám.

Pak jste přešel do KFC. Proč?
Došel jsem do bodu, kdy v restauraci už nebyl možný další kariérní posun a zároveň přišla skvělá nabídka z KFC, které hledalo vedoucího restaurace. Prošel jsem třemi koly pohovoru a po půlročním zaškolení jsem dostal na starost vlastní restauraci a byl naprosto spokojen. Pod mým vedením jsme dosáhli skvělých výsledků.

A následovala další nabídka.
Byla to nabídka vést celý region restaurací Burger King. Jen pro vysvětlení, značky KFC i Burger King jsou součástí skupiny AmRest, takže zaměstnavatele jsem nezměnil, jen jsem opět dostal příležitost k růstu na vyšší pozici.

Co máte dnes ve firmě konkrétně na starosti?
Na své pozici odpovídám za celkový chod a rozvoj značky v zemích střední a východní Evropy. Odpovídám jak za finanční, tak provozní výsledky. Když jsem post přebíral, měli jsme v Česku sedm restaurací, které generovaly značnou ztrátu. Koncem letošního roku budeme u nás otevírat již třicátou restauraci, a i přes pandemii dosahujeme skvělých finančních výsledků. To byl můj hlavní úkol – vyvést restaurace z minusu a nastartovat další růst, což se povedlo.

Zmínil jste období pandemie. Jak to ovlivnilo vaši práci? Fast foody prodávaly přes okno, ale otvírat nové pobočky asi reálné nebylo?
I přesto, že období lockdownů a pandemie bylo a stále je pro naše odvětví hodně náročné, podařilo se nám nejen udržet všechny současné restaurace, ale také otevřít nové. Jen v Česku jsme v posledních dvou letech otevřeli osm nových restaurací. A stejné plány máme i pro příští rok.

Jak vypadá váš pracovní den?
Den se snažím začínat cvičením, to je ta soukromá část. Pracovní den zahajuji telekonferencí se svým týmem, kde si zhodnotíme výsledky, pak následují další schůzky i telekonference. Pravidelně restaurace navštěvuji, chci vidět realitu, ochutnat nové produkty nebo jen promluvit se zaměstnanci a manažery. A samozřejmě často jsem na cestách. Připravuji potenciální lokality pro naše nové provozovny, to znamená, že každou jednu z nich musím osobně vidět a schválit.

Máte vůbec čas na rodinu nebo koníčky?
Před pandemií jsem trávil víc času na cestách než doma. Poslední dva roky už je to méně intenzivní, ale stále se snažím hodně cestovat a být tak v kontaktu s lidmi osobně. Je to důležité pro pochopení lokálních odlišností i pro udržení motivace.

Ale za poslední roky jsem se naučil lepší work-life balanc. Byly doby, kdy jsem pracoval 14 hodin denně 6 dní v týdnu, to je naštěstí už pryč. Nebylo to ani zdravé, ani efektivní. Díky tomu máme na sebe se ženou více času a mohu se tak věnovat i svým koníčkům, více cvičit a víc cestovat.

Magazínem Forbes jste byl vyhlášen v prestižním žebříčku 30 mladých manažerů pod 30 coby součást mladé generace s výjimečnými výsledky. Jste na toto ocenění hrdý? A co považujete za svůj výjimečný výsledek?
Na toto ocenění jsem velmi hrdý. Přebudování českého byznysu do ziskovosti a rozvoje považuji za velký úspěch. Nejvíc si cením otevření dvou nových zemí – pod mým vedením jsme vstoupili na Slovensko a do Rumunska. Ještě více si těchto úspěchů vážím v souvislosti s tím, že v obou zemích již Burger King před lety byl, nicméně neuspěl a po krátké době odešel z trhu.

Jaké máte plány do budoucna?
V brzké době očekáváme narození našeho prvního potomka a od toho se další plány do budoucna hodně odvíjí.

To moc gratuluji, ale co vaše plány pracovní? Říkáte, že hlavním důvodem, proč vás práce naplňuje a motivuje, je postup po kariérním žebříčku. Máte dnes vůbec ještě kam postupovat?
Společnost operuje na 16 trzích a provozuje 8 značek, takže stále je kam postupovat. Na druhé straně moje současná práce mě naplňuje, protože je dynamická. Žádný den, týden ani měsíc není stejný. Tím, že pracuji se čtyřmi týmy ve čtyřech zemích, otvíráme více než 10 nových restaurací ročně a neustále se snažíme celý byznys zdokonalovat, není čas se nudit a už vůbec ne se poohlížet po jiných nabídkách.

Co byste doporučil mladým, jak nastartovat svou pracovní kariéru? Je důležitější vzdělání nebo praxe?
Pro mě je stoprocentně důležitější praxe a věřím, že stejně tak pro většinu zaměstnavatelů. A já jsem jasným důkazem toho, že kariéru lze nastartovat i bez vzdělání, důležitý je přístup, zájem a nasazení.