Zjištění vyplývají z nového Barometru zaměstnanců, který společnost Up Česká republika uskutečnila mezi 840 respondenty. Pouze 32 procent zaměstnanců přitom v průzkumu uvedlo, že se jim daří odpočívat tak, jak si představují. Mezi lidmi ve věku 27 až 44 let je spokojená dokonce jen čtvrtina oslovených.
Hledáte lepšího zaměstnavatele? Najděte ho na internetovém pracovním portálu jobDNES.cz. |
Ostatní si stěžují na nedostatečné množství času na odpočinek nebo špatnou formu. Zejména u čtyřicátníků je touha odpočívat častěji markantní, a to o něco více u žen než u mužů. Největší část oslovených – 19 procent – není spokojena s množstvím odpočinku, chtěli by odpočívat více.
Platí to zejména o mladších lidech do 44 let. „Tyto tendence se v praxi projevují snahami zaměstnavatelů poskytovat zaměstnancům více dnů dovolené nebo zavádět čtyřdenní pracovní týden. Podobné benefity ovšem musí jít ruku v ruce s tím, jaký objem práce má zaměstnanec přidělen a nakolik je reálné, že při něm takovou výhodu vůbec bude moci využít,“ říká Stéphane Nicoletti, šéf společnosti Up ČR, která se specializuje na péči o zaměstnance.
Doba práce se zkracuje
Češi patří k největším pracantům v Evropě. Za týden odpracují v průměru 41,3 hodiny, vyplývá z údajů Eurostatu. V zaměstnání tak setrvávají o půl hodiny déle než průměrný pracovník v Evropské unii. Před deseti lety odpracovali lidé s plným úvazkem v Česku týdně v průměru dokonce 42,2 hodiny.
Nike dá zaměstnancům týden volna, aby se psychicky vzpamatovali z pandemie |
Méně hodin v zaměstnání přitom nesouvisí pouze se zkracováním pracovní doby jako takové. Podle studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí lze odpracované hodiny omezit také prodloužením dovolených či seškrtáním přesčasů.
Kratší pracovní doba podle autorů studie může přispět zejména ke zlepšení zdravotního stavu, méně stresové zátěži nebo lepší psychické pohodě pracujících. Mají totiž více možností, jak sladit rodinný a pracovní život. Zároveň to skýtá příležitost podpořit rovnost pohlaví jak ve veřejné, tak v soukromé sféře.
Zaměstnavatel nicméně nesmí nutit lidi k tomu, aby v kratší době stíhali větší objem práce. „Vliv na zdravotní stav a psychickou pohodu zaměstnanců bude na základě zkrácení pracovní doby pozitivní pouze v případě, že nedojde k následnému zvýšení intenzity práce a pracovního tempa,“ upozorňují autoři ve zprávě.
Kromě tlaku na více přesčasů nebo větší intenzitu práce může zkracování pracovní doby vést k větší pracovní migraci mezi státy. A pokud by bylo získání pracovníků ze zahraničí administrativně složité, firmy se mohou uchýlit k získávání zaměstnanců v zahraničí nelegálně.
Více typů odpočinku
Práce z domova, která se kvůli pandemii více rozšířila v posledních dvou letech, sama o sobě podle průzkumu nepřináší více odpočinku. Lépe odpočívat se podařilo během práce na home office v období covidu pouze 16 procentům lidí. I odpočívat se totiž musí umět.
Například americká lékařka Saundra Dalton-Smithová napsala knihu, kde popisuje sedm typů odpočinku. Fyzický odpočinek zahrnuje spánek, jógu či masáž. Duševnímu odpočinku napomáhá meditace, zklidnění nebo zapsání myšlenek na papír, což v konečném důsledku vede k lepšímu soustředění.
Šéfe, sežeň mi psychologa. Na pracovníky se valí další vlna vyhoření |
Zmiňuje rovněž smyslový odpočinek, kdy by se měl člověk odříznout od ostrého světla a hluku. Kreativní odpočinek zahrnuje aktivity, které prožíváme, třeba návštěvu divadla, koncertů, ale také chvíle na pláži či horách. Společenský odpočinek je ten, při kterém budujeme smysluplné vztahy s jinými lidmi.
Během emocionálního odpočinku by zase lidé neměli zapomínat být sami sebou a svěřit se, ať už terapeutovi, nebo třeba dobrému příteli. Poslední duchovní odpočinek je podle Dalton-Smithové ten, kdy se cítíme součástí nějakého většího celku. Pro někoho může znamenat modlitby, pro jiné třeba meditaci nebo dobrovolnickou práci.
Psycholog Dalibor Špok ve své publikaci „Koronavirus: Manuál pro naši duši“ radí, aby si lidé udělali jakýsi odpočinkový plán, který zahrnuje více způsobů odpočinku. Doporučuje rovněž naučit se relaxovat a meditovat.
„V něm chápeme relaxaci nikoli jako jakoukoli odpočinkovou aktivitu, ale jako soustředěné cvičení v hlubokém tělesném uvolnění. Pro takové cvičení existují různé promyšlené postupy (autogenní trénink, Jacobsonova progresivní relaxace, jógová relaxace v pozici šivásána),“ vysvětluje.
