Průzkum vznikl pro účely firmy Ahrend, která vyrábí kancelářský nábytek. Výsledky vypovídají hlavně o tom, jak zaměstnavatelé vybavují domácnosti za účelem home office.
Podle obchodního ředitele a člena představenstva firmy Ahrend Petra Hampla nakupovali zaměstnavatelé krátce po začátku pandemie pro zaměstnance na home office hlavně notebooky a počítače. Teprve později se začali zamýšlet nad tím, co dalšího by lidé doma potřebovali, aby mohli důstojně vykonávat svou profesi.
Chcete pracovat ve firmě, která se o vás postará? Najděte si novou práci na portálu jobDNES.cz. |
Domácí pracoviště často vznikaly nahodile a zaměstnanci využívali to, co doma našli, třeba gauč nebo dokonce i balkon, uvádí Hampl. Až 32 procent respondentů průzkumu si zřídilo home office ve své posteli. Jenže kromě matrace či gauče ani všechny domácí stoličky nejsou pro osmihodinové sezení vhodné.
„Například každá židle je designovaná na určitý typ a čas sezení,“ upozornil Hampl s tím, že kuchyňská stolička je určená na zhruba hodinu sezení, kdežto na kancelářské židli lze sedět šest až osm hodin.
Raději výpověď než zpět do kanclu, vyhrožují pracovníci. Firmy to vidí jinak |
Průzkum podle Hampla odhalil, že západní firmy dbají na zdraví zaměstnance daleko víc, než podniky v České republice a v dalších státech střední a východní Evropy. „To se projevilo v prodejích naší skupiny. Prodeje vybavení domácích kanceláří u nás v ČR byly minimální,“ tvrdí Hampl. Naopak prodeje v Holandsku byly rekordní. Zaměstnavatelé tam pracovníkům nakupovali třeba ergonomické židle nebo výškově nastavitelné stoly.
V České republice se ergonomické židle od svého zaměstnavatele dočkalo sedm procent oslovených. Pracovní stůl mohly na home office díky svému zaměstnavateli využívat čtyři procenta respondentů.
Solný sloup za monitorem
Z průzkumu dále vyplývá, že u každého čtvrtého zaměstnance se při dlouhé době na home office objevily zdravotní problémy. Nejčastěji jde o bolesti zad a páteře.
Průzkum společnosti Ahrend se respondentů mimo jiné ptal, co jim na práci z domova vadí.
„Kvalita ergonomie je při kancelářské práci naprosto zásadní. Setkáváme se s tím dnes a denně, lidé nemají často ani vhodné základní vybavení domácího pracoviště. Typickými problémy jsou například nevyhovující židle bez bederní podpory, monitor umístěný v nesprávné výšce nebo špatné okolní světelné podmínky. Často si neuvědomujeme, že vliv na naši práci a soustředění má i dostatečné větrání místnosti nebo okolní hluk,“ komentuje Jan Mergl, obchodní ředitel společnosti Ahrend pro Česko a Polsko.
Specialistka na ergonomii z České ergonomické společnosti Šárka Daňková na tiskové konferenci upozornila, že nevhodné vybavení práce není jen záležitostí home office a pandemie. Podle ní jde o dlouhodobý problém moderní společnosti.
„Celodenní sezení je velkou zátěží i se špičkovou ergonomickou židlí,“ uvedla expertka. Podle ní je potřeba do statické kancelářské práce u počítače dostat dynamiku a aktivitu. Nejdůležitějším vybavením domácích pracovišť i kanceláří je podle ní nastavitelný stůl.
Home office si žádá novou právní úpravu
Jak se lze na home office dívat z hlediska práva, nastínila odborová právnička Šárka Homfray. Podle ní české právo s prací z domova příliš nepočítá. „Právní úprava výkonu práce z jiného místa než kanceláře je obecně velmi limitovaná,“ uvádí Homfray.
Podle právničky je potřeba dívat se na home office prostřednictvím dvou konkrétních principů ze zákoníku práce. „Za prvé, zaměstnavatel zodpovídá za zdravotně nezávadné pracoviště, za to, že budou dodrženy všechny zásady bezpečnosti a podobně. A zároveň, druhá zásada říká, že veškerá práce je vykonávaná na náklady zaměstnavatele,“ uvádí Homfray. Mělo by to tedy znamenat, že náklady za vybavení home office hradí firma. Jenže tak jednoduché to není.
„Ve chvíli, kdy bude člověk využívat domácí pracoviště jen dva dny v týdnu a za předpokladu, že toto pracoviště nebude obehnáno nějakou páskou, jako že by tam nikdy jindy nesměl, tak pak do toho vstupují otázky nákladů jako je připojení a elektřina,“ naznačuje Homfray.
„To není tak jednoznačně řešitelé, co, kdo, po kom by měl vyžadovat, v jakém režimu a v jakém rozsahu. To je věc, která se v praxi do této doby neřešila. Vyvstalo to, až když jsme se ocitli na home office všichni,“ uvádí právnička. „Jsem docela zvědavá, jak se k tomu zákonodárci postaví,“ dodává.
