Přijmeme inženýry. Požadované vzdělání: střední odborné s maturitou. Takové inzeráty se na pracovních portálech objevují běžně. Jak je to možné? „Tady to nelze brát striktně coby akademický titul. Jde o zobecněné použití, často vyloženě anglicismus, slovo engineer, potažmo engineering, se v názvech pozic s technickou specializací používá na Západě běžně,“ vysvětluje Tomáš Ervín Dombrovský ze společnosti LMC, která se zabývá náborem lidí.
Hledáte práci adekvátní vašemu vzdělání? Navštivte pracovní portál jobDNES.cz. |
Zadavatelé nabídek podle Dombrovského uvádějí minimální požadované vzdělání na danou pozici. „Přestože zaměstnavatelé obvykle preferují vysokoškolské vzdělání, nechtějí limitovat například zájemce, kteří mají teprve před dokončením studia, avšak v jeho rámci již mají nějaké pracovní zkušenosti. U některých pozic je pro firmy zkušenost s prací důležitější než samotný vysokoškolský diplom,“ doplňuje.
Vyšší vzdělání = vyšší plat?
V řadě firem je dnes používání titulů na ústupu a jejich zdůrazňování pak může působit i poněkud nepatřičně. „Někteří lidé zase považují dosažený titul za nedůležitý a okolí o jejich vzdělání ani neví. To nemusí být dobré pro kariéru a někdy je prostě komunikace rychlejší, když druzí vědí, že něčemu rozumíte,“ vysvětluje psycholog Tomáš Vašák.
Jsou profese, ve kterých o výplatě spíš než titul z vysoké školy rozhodují znalosti a schopnosti člověka. „Ačkoli u řady pozic vysokoškolské vzdělání vyžadujeme, například proto, že jsou to odborně náročné pozice třeba v oblasti řízení rizik, IT nebo ekonomických analýz, zároveň platí, že jako soukromá firma nepracujeme a priori s vysokoškolským titulem jako faktorem, který by zakládal automaticky nárok na vyšší plat,“ říká mluvčí České spořitelny Filip Hrubý.
Jinde, zejména pak ve státní správě, však platí, že zaměstnanec s vysokoškolským vzděláním dostává více peněz než středoškolák. Mzdy jsou tady dané tarifními třídami, které jsou pak ještě odstupňované podle odpracovaných let a podobně. Takže pozice určené pro středoškoláky jsou zařazené v nižších třídách s nižší základní mzdou a ty pro lidi s vysokou školou jsou v třídách vyšších za lepší peníze.
Vysokoškolský titul tak musí mít například i policejní piloti. „Pro tuto pozici je v době nástupu potřeba minimálně bakalářské vzdělání technického směru – 8. tarifní třída, pro postup do 9. a 10. tarifní třídy je nutné mít plné vysokoškolské vzdělání technického směru,“ říká Tomáš Hytych, ředitel Letecké služby Policie ČR.
Vypovídají o vzdělání, nikoli o schopnostech
V tuzemsku se tituly vždy těšily velké oblibě. „Zvláště starší generace si na ně potrpí. Jsou známkou dosaženého vzdělání a úspěchu jejich nositele. To některé profese i vyžadují. Dovednosti, vlastnosti či lidské kvality z nich ovšem stejně nepoznáte,“ říká Markéta Pravdová z Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR.
A psycholog Tomáš Vašák dodává: „Byl to vždy signál, že dotyčný má adekvátní průpravu pro výkon svého povolání. Bylo fajn vědět, že lékař, který se do vás chystá vbodnout injekci, má titul MUDr. Podobné je to u veřejných činitelů a politiků. Potřeba posilovat zdání vlastní kompetentnosti titulem je dána historicky. A protože už nemáme vévody ani barony a jen málo politiků má vojenskou hodnost, zbývají pouze tituly akademické. Tragikomické případy zfalšovaných diplomových prací a fingovaných studií jsou jen logickým vyústěním této potřeby.“
A proč se tedy někdo nechá oslovovat svým titulem i mimo práci a jiný si ho nedá ani do občanského průkazu? Užívání (nebo neužívání) udělených titulů je právem každého absolventa. „Lidé titulům přikládají takovou váhu třeba proto, že je pro ně dosažené vzdělání velmi důležité. Možná jde o rodinnou tradici nebo hodnotu, o které se v rodině hodně mluví. A samozřejmě to může být i trochu dětinský projev egoismu,“ říká k tomu Tomáš Vašák.
S tím souhlasí i Markéta Pravdová: „Pozoruhodné je, že čím nižší titul, tím větší důraz na něj někdy jeho nositel klade. Naopak znám i dost vysokoškolských profesorů, kteří si tituly neuvádějí, přestože jich mají hodně. Někdo se s titulem naopak automaticky představuje, nebo se s ním dokonce i podepisuje. To už mi připadá přehnané.“
Titul si lidé asi nejčastěji nechávají zapsat do dokladů. U firemních vizitek záleží na zvyklostech dané společnosti. „Je nevhodné psát tituly tam, kde je to na úkor místa a čitelnosti, například na zvonku u dveří, zvlášť máte-li těch titulů povícero,“ podotýká lingvistka Pravdová.
